Stránky o AČR                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                    

 

Slovenská armáda na východní frontě:

Nepříliš zmiňovanou kapitolou druhé světové války je účast slovenské armády v bojích na straně Německa. Slovensko bylo vůbec prvním německým spojencem a účastnilo se už polského tažení v září 1939. Kvůli nepopulárnosti války mezi Slováky byla účast na tažení proti Polsku vedena pod praporem napravení křivd z roku 1938 a navrácení oblastí Oravy a Spiše (ty skutečně Slovensko získalo zpět). Tažení se účastnil Armádní sbor o 35 000 mužích. Letectvo tvořily 2 stíhací a 1 pozorovací letka.

Po 22. červnu 1941 se Slovensko jako první německý spojenec připojilo k východnímu tažení. Byla vyslána expediční armáda, kterou tvořilo 2000 mužů Rychlé skupiny. V červenci 1941 byl kontingent posílen a reorganizován na Rychlou brigádu o 5000 mužích pod velením plk.gšt. Rudolfa Pilfouska a Armádní sbor o 50 000 mužích pod vedením gen. Ferdinanda Čatloše (slovenský ministr obrany).

Už v srpnu 1941 bylo 35000 mužů demobilizováno kvůli žním a slovenské jednotky byly znovu reorganizovány. Vznikla Rychlá divize (8000 mužů) pod velením Jozefa Turance a Zajišťovací divize (8000 mužů) pod velením Augustína Malára. Zajišťovací divize působila v týlu, jako strážní a policejní jednotka. Rychlá divize, jako nejmodernější slovenská jednotka na východní frontě, postupovala v rámci Heeresgruppe Süd na ose Kyjev-Rostov. Divize byla vybavena výzbrojí bývalé československé armády, mj. tanky LT-35 a LT-38. V roce 1942 se Rychlá divize účastnila ofenzivy na jižním křídle a postupovala v rámci skupiny armád A až na Kavkaz. Se skupinou armád A byla také na podzim 1942 evakuována z kavkazské oblasti při hrozícím sovětském průlomu na Rostov po obklíčení německých vojsk u Stalingradu.

Slovenské letectvo bylo na východní frontě od léta do podzimu 1941 a poté od léta 1942. Za rok 1941 mělo na kontě 3275 operačních vzletů, 59 soubojů a 6 sestřelů bez vlastních ztrát. Vybaveno bylo zejména zastaralými Aviemi B-534 a Letovy Š-328 z výzbroje bývalé československé armády. Také proto bylo na podzim 1941 z východní fronty staženo.

Německo nabídlo Slovensku několik kusů starších stíhaček Me Bf-109E. 25. února 1942 bylo k přeškolení na německé letouny vysláno 18 pilotů a 88 techniků. Na Slovensko bylo dodáno celkem 27 Me Bf-109E (v různých subverzích, vyřazených z první linie luftwaffe). Tyto letouny vytvořily 13. letku, která působila od podzimu 1942 na jižním úseku východní fronty v oblasti Kerče a Kubáňě.

V březnu 1943 začalo přezbrojování letky na modernější Me Bf-109G. 13. letka byla zařazeno do JG 52 a byla označována jako 13. (Slowakei) Staffel (13/JG52). 13. letka zaznamenala během roku 1943 asi 2000 operačních vzletů a 210 sestřelů. Vlastní ztráty byly 7 pilotů.

Válka proti Rusům byla při rostoucích ztrátách čím dál tím více nepopulární mezi slovenskými občany i vojáky na frontě. Na podzim 1943 byly všechny demoralizované slovenské jednotky (pozemní i letecké) staženy z fronty. Z 16000 mužů pěších jednotek jich 3000 dezertovalo. Na frontě zůstala pouze 13. letka s Bf-109G, Bf-109E se vrátily na Slovensko.

V roce 1944 se Slovensko dostalo do působnosti 15. USAAF z jižní Itálie. 13. letka měla za úkol obranu slovenského území, ale podle tajných instrukcí velení slovenské armády se měla bojům s Američany vyhýbat (Čatloš měl své plány na opuštění německého spojence). V dubnu bylo na Slovensko dodáno dalších 14 Bf-109G. 26. června 1944 došlo k největšímu střetu s americkými letadly, při němž bylo 5 Bf-109G zničeno a 2 poškozeny. To byl konec 13. letky.

Na jaře 1944 se fronta přibližovala k východnímu Slovensku. Podle plánů Heeresgruppe Nord-Ukraine měl přechody přes Karpaty bránit sbor složený z 1. a 2. slovenské pěší divize (celkem 35000 mužů). Vzdušnou podporu měla zajišťovat Skupina vzdušných zbraní (SVZ) se 40 letouny. Ovšem slovenské odbojové i vládní kruhy počítaly s těmito silami pro navázání spojení s Rudou armádou. To Němci předpokládali a proto koncem srpna provedli operaci Kartoffelernte mit Prämie - odzbrojení slovenských jednotek.

Tím výbušná situace na Slovensku vyvrcholila a začalo povstání. 31. srpna 1944 odletělo 26 letadel do SSSR. Tito letci bohužel neměli spojení s Banskou Bystricí a nevěděli, že již vypuklo povstání. Jejich letadla potom povstání chyběla.

Povstání začalo již 29. srpna, když Wehrmacht začal obsazovat slovenské území a odzbrojovat slovenské vojenské jednotky. Centrem povstání bylo střední Slovensko, velení se usídlilo v Banskej Bystrici. Povstalecká armáda měla v říjnu asi 50000 vojáků a 7000 partyzánů pod velením Jána Goliana, později Rudolfa Viesta. Povstalecké letectvo se soustředilo na letišti Tri Duby v Banskej Bystrici. 17. září vyslali Sověti povstalcům 21 stíhaček La-5. Povstalci vykonali 573 bojových letů a sestřelili 13 německých letadel (někteří slovenští piloti tak bojovali proti Rusům, Američanům i Němcům).

Německé operace k potlačení povstání probíhaly od 31. srpna. Byly povolány i policejní jednotky z protektorátu. Několik speciálně vytvořených bojových skupin (kampfgruppen) postupně zatlačovalo povstalecké jednotky. 25.října se Sonderkampfgruppe Schill přiblížila ke Zvolenu a 27. října obsadila Banskou Bystricu Povstalecká letadla byla evakuována do Sovětského svazu. To byl i konec povstání, zbylé pozemní povstalecké jednotky se stáhly do hor.